Je chladná zářijová noc a znovu nemohu spát. Mám v hlavě zmatek - já vlastně nevím jestli je to nasraností anebo jenom tím, že by mi spánek připadal jako ztráta času.
(Už to hraje znova:
There's always one reason
to feel not good enough
...and it's hard at the end of the day)
A teď se ještě k tomu směju jak je celej ten svět divnej - jak nepochopitelnej.
- I ta debilní písnička vím jak se cítím.
Dochází mi energie a už nevím co si počít. Za normálních okolností bych tady smolil sarkastickou snůšku keců, ale dneska je to trochu jinak.
Venku skoro mrzne a já myslel že mi to nebude vadit - že vyjdu z toho klubu do tý kosy a připomenu si ty krásné večery klubové sezóny.
Vlastně jsem si to celé připomněl, ale zapomně ljsem, že k tomu všemu patří ten mrzutý příchod domů.
Mám pocit, že ke každému dnu v posledních dvou letech patří ten mrzutý příchod domů.
Vždycky se něco posere a vždycky je to moje vna - a mě už to nebaví.
Vždycky je někde nějákej zádrhel, kterej vám podkopne nohy, na které jste se celý den stavili.
A MĚ UŽ TO KURVA NEBAVÍ.
Čím jsem mohl tomuto světu ublížit
a čím a kým jsem kdy pohrdal?
Proč jsem beránkem obětním vyšší moci?
Vždyt žádnému z ďáblu jsem duši neprodal.
Ve kterém z okamžiků minulých jsem zaváhal?
kterým okamžikem minulým jsem kdy pohrdal?
a který okamžik jsem kdy promrhal?
Všechny. Všechny okamžiky jsem prodal.
Nechci žádný zadostiučnění ani lítost. Chci jenom důvod tohoto absurdního světa jež mě trestá.
A pak že na to mám ... .. Nikdo mě nezná a nechci aby mě někdo znal.
Už ani nevim pokolikátý to hraje, ale už to asi vypnu a usnu.
A snad se probudím jako ........
............ jako nikdo.
29/30.9.2010
2:33
